(Ne)plodnost – základní pojmy

06.12.2015

Z lékařského hlediska se o neplodnosti hovoří ve dvou základních rovinách, a to o sterilitě a infertilitě.

Sterilita

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je sterilita stav, kdy při pravidelném nechráněném pohlavním styku s minimální frekvencí 2 - 3x do týdne behem 2 let nedojde k těhotenství. Obvykle se léčba (řešení) tohoto stavu zahajuje již po 1 roce.

Sterilita se vždy týká celého páru, tedy ženy i muže a mluví se tak o sterilním páru. Z mého pohledu je pojem "sterilní" poměrně stigmatizující. Proto sama hovořím spíše o zdánlivé neplodnosti nebo o nedobrovolně bezdětném páru. Ve své praxi jsem totiž zažila již několik "zázraků" u lékaři "odepsaných" párů.

Udává se, že se na neplodnosti může podílet ze 40 % muž, ze 40 % žena a z 20 % jsou to společné faktory. V zemích rozvinutých, tedy i v ČR je přibližně 15 % párů nedobrovolně bezdětných.

Sterilitu dělíme na primární a sekundární

  • Primární (prvotní) sterilita je stav, kdy žena (pár) nebyla nikdy těhotná a v současnosti se páru nedaří počít.
  • Sekundární (druhotná) sterilita znamená, že žena (pár) již v minulosti těhotná byla a těhotenství bylo ukončeno porodem či potratem nebo se jednalo o mimoděložní těhotenství. Nadále se ale páru nedaří počít.

Další dělení sterility je funkční a strukturální

  • Funkční sterilita je označení pro neplodnost, která z objektivního lékařského hlediska nemá příčinu. Tedy nejsou poškozeny reprodukční orgány ani hormonální či jiný systém, jež se mohou podílet na plodnosti.
  • Strukturální sterilita znamená poškozené reprodukční orgány či jiný systém ovlivňující plodnost. Může jít například o pozánětlivé srůsty, nádorová oněmocnění, chybění reprodukčních orgánů či jeho částí apod.

Infertilita

V Českých zemích se pod pojmem infertilita rozumí stav, kdy žena otěhotní, ale plod nedonosí a dojde k samovolnému potratu. V anglosaských zemích označují infertilitu jako všeobecný pojem zahrnující jakoukoliv neplodnost.

Pokud žena samovolně potratí více než 2x, označuje se její stav jako opakovaná (habituální) infertilita.

K čemu všechno to názvosloví?

Aby mohl člověk začít s něčím pracovat, musí na danou skutečnost umět pohlédnout, vzít ji na vědomí a přijmout ji. Strach, stud a obavy z "nedobrého" stávajícího stavu a ještě horšího konce (byť naprosto smyšleného a neodůvodněného) tomuto náhledu ale většinou brání. Nemůžeme však změnit něco, před čím se skrýváme nebo utíkáme, ...

Pojmenování daného stavu a vyslovení dané skutečnosti je většinou první krok v "léčbě" jakékoliv potíže.

Alespoň na chvíli pak neutíkáme před onou "nevhodnou" skutečností do kavárny, fitka nebo na nákupy, kde nám tamní ruch pomůže zapomenout a nemyslet. Přestaneme se schovávat pod masku rádoby spokojeného úsměvu nebo naopak studené lhostejnosti a suverenity. Neunikáme svou pozorností k práci, která "musí být bezpodmínečně ještě dnes hotová". Neobviňujeme svého partnera, rodiče, nezlobíme se na svět, jak je nespravedlivý a že se nám nedostává toho, po čem již tak dlouho toužíme.

Přestaneme alespoň na chvíli svému vlastnímu životu (svému vlastnímu Já) sdělovat a vytýkat, jak je naprosto nemožný a že se takto nedá žít. Je to můj život a já si jej jako dospělá osoba každým svým dalším činem, každou svou další myšlenkou utvářím. Proto jej nyní příjmám takový jaký je, ... protože tak tomu skutečně je, ... protože jsem skutečně možná již více než rok nezaměstnaná, nebo mám naopak práci, která mě ubíjí, nebo jsem s partnerem, se kterým opravdu nevím, zda ano či ne, ... nebo se nám naopak nedaří již dlouho počít dítě.

Nejde ale o to, začít se mít hned ráda a přijmout všechny ty hory "problémů". Na samém počátku jde spíše jen o to, ten první pohled na to všechno alespoň na chvíli ustát, ...

Použitá literatura

Kudela et al., Základy gynekologie a porodnictví, Univerzita Palackého Olomouc, 2008, ISBN 978-80-244-1975-6

Obr.: Lennart Nilsson, https://imgur.com/gallery/S231T